Před 52 lety se upálil Jan Zajíc

Před dvaapadesáti lety se na Václavském náměstí polil hořlavinou a zapálil tehdy osmnáctiletý student Jan Zajíc. Stal se tak po Janu Palachovi druhou živou pochodní. Svým činem chtěl vyburcovat národ po okupaci Československa v roce 1968. Uctít památku Jana Zajíce přišli i představitelé Prahy 1 nebo senátu.

"Bylo to fatální rozhodnutí člověka, který vnímal, že ta společnost po té okupaci v roce 1968 ztrácí to, co je nejdůležitější. To je vnitřní svoboda," řekl Petr Burgr, místostarosta MČ Praha 1. 

"Ta komunistická moc chtěla bagatelizovat jak úmrtí Jana Palacha, tak sebeupálení Jana Zajíce a chtěla, abychom na to všechno zapomněli a přikrýt to takovým příkrovem mlčení a zapomnění, ale v lidech to zůstalo. Oni věděli, že se stalo něco mimořádného, protože není normální, že se upálí mladí lidé," řekla Miroslava Němcová, senátorka PČR.

"Jan Zajíc byl de facto druhý a být druhý je vždy hrozně těžké. Když viděl, že ta první pochodeň v podobě Jana Palacha sice otřásla tím našim světem, ale nezměnila ho úplně, tak měl tu neuvěřitelnou odvahu a vnitřní sílu to posunout dál. To je podle mě nesmírně těžké a proto si toho jeho činu nesmírně vážím," řekl Michal Caban, radní MČ Praha 1. 

Zvláštní vzpomínku na Jana Zajíce pak má místostarostka Prahy 1 Eva Špačková, ta byla na jeho pohřbu na Vítkově.

"Všechny spolužačky Jana Zajíce a všechny svobodné dívky z Vítkova se oblékly do dlouhých bílých šatů, v ruce měly bílé svíce a symbolizovaly čistotu a nevinnost jak Jana Zajíce, tak jeho činu. To je důležité, protože na něj nesmíme zapomenout a nebo jeho čin odsuzovat," řekla Eva Špačková, místostarostka MČ Praha 1. 

Jan Zajíc se upálil 25. února 1969 v průchodu domu v horní části Václavského náměstí.