Prahu zachránily v roce 2002 vyšší zábrany

14. srpen 2002, 9:00 - 10:00. Moment, kdy Praha viděla hladinu Vltavy tak vysoko, jak už dlouho ne. Pár chvil před tím totiž město zasáhly ničivé povodně. Na to, co se tehdy přesně dělo, jsme se zeptali těch, jež mají na záchraně především historického centra nemalou zásluhu.

"Nejzásadnější bylo odhadnout, jestli ty bariéry, které jsme tady instalovali, vydrží ten nápor vody, protože už jsme zhruba 24 hodin věděli, že ten objem vody bude větší, než na který jsme to vše dimenzovali. Ale nevěděli jsme přesně, kdy se to zastaví," řekl Jan Uher, bývalý ředitel Povodí Vltavy a člen krizového štábu.

"My jsme díky tehdejšímu řediteli Povodí Vltavy, panu Jiřímu Uherovi, včas věděli o tom nebezpečí a včas nás krizový štáb, jehož on byl součástí, požádal abychom postavili hrazení na Alšově nábřeží, kde právě teď stojíme. Mimo jiné jsme tehdy byli ti, kteří to postavili nejrychleji," řekl Zdeněk Bergman, převozník pražský, zakladatel Pražských Benátek.

Námořníci z Čertovky chrání vaše bytovky. Tak znělo jedno z hesel během povodní od pražských námořníků, kteří zde během krátkých 55 minut postavili zábrany dlouhé 92 metrů. Protipovodňová opatření, která tehdy Praha použila, na jejichž základech se budovala později bezpečnější, mají svůj původ v Německu a Rakousku. Právě do Německa byl totiž kdysi svým zaměstnavatelem pan Uher vyslán a když viděl, jak se proti povodním chrání tam, inspiroval se a navrhl zřídit totéž i u nás.

"My jsme připravili projekt ochrany celé Prahy. Rozdělili jsme to do etap podle závažnosti. Nejkritičtější úsek byl právě na pravém břehu od Národního divadla až po Nemocnici Na Františku," řekl Jan Uher.

Plné ruce práce měli během srpnových povodní také lidé v okolních ulicích. Třeba ve Vodičkově ulici řídil tehdy doslova chaotickou situaci bývalý zastupitel a dnes člen dobrovolných hasičů Prahy 1 Filip Dvořák.

"Já jsem tady dával dohromady lidi ze sousedních ulic. Dávali jsme jim vždy úředníka jako průvodčí osobu, případně městského policistu, a oni šli průvody do jednotlivých částí Prahy 1, aby si z bytů vyzvedli své věci," řekl Filip Dvořák, bývalý zastupitel MČ Praha 1.

I voda v Karlíně ohrožovala nejednu budovu. Zatopení hrozilo třeba i Muzeu hl. m. Prahy.

"Já jsem byla u budovy hl. m. Prahy a měli jsme velké obavy o naše sbírky, protože jsme je měli v přízemních prostorách, takže jsme stěhovali o patro výš. Voda sice tenkrát prosákla pouze do suterénu, a to z metra, které je hned v sousedství, ale my jsme samozřejmě netušili co bude, takže jsme dělali tato preventivní opatření," řekla Pavla Státníková, historička.

Pětisetletou vodou bylo zasaženo celkem 18 stanic metra. Nejvíce zatopeny byly městské čtvrti Karlín a Holešovice. Povodně poškodily v Praze 169 domů. Z toho 138 jich bylo právě v MČ Praha 8. Voda v Karlíně způsobila škody přes 7 miliard korun. Celkem se škody vyšplhaly na 27 miliard korun a bylo nutné evakuovat desítky tisíc obyvatel. Za to, že srpnové drama roku 2002 nenabylo větších rozměrů, vděčíme právě protipovodňovým opatřením. Velká voda se totiž díky nim a samozřejmě lidem, kteří pomáhali, nedostala přes hranici přelití bariér. Zastavila se asi 15 centimetrů pod jejich horní hranou.