Farmáři jsou na suchu

Obce na Příbramsku a zvlášť v jeho jihovýchodní části trpí suchem natolik, že je nutné snižovat stavy hospodářských zvířat.

"Vody ve studních málo, potoky vyschlé, sena narostlo také málo, takže velmi špatné. Museli jsme zredukovat, na letošní rok jsme nepřipustili vůbec ovce. Běžně máme přibližně 80 jehňat, letos není žádné. Museli jsme i starší kusy dát pryč, aby nebylo tolik strávníků na to seno. Takže velmi jsme to zredukovali na naše podmínky," řekl Jiří Dráb, farmář.

Tato situace trvá už několik let. Snad nejhůře bylo v roce 2016, kdy vodu pro dobytek pomáhali dovážet i hasiči. Zlepšení je v nedohlednu, protože souvisí nejen s klimatem, které příliš neovlivníme, ale hlavně se způsobem hospodaření v krajině, které sice ovlivnit můžeme, je to ale běh na dlouhou trať.

"Já jsem zastánce koní, kteří pracují v lese, ekologie. Ne těžkých strojů, které udusávají zeminu, dělají rýhy a podobně, kudy se pak odplavuje voda. A to stejné, když se podíváte do krajiny za námi. Hospodaří se těžkými stroji, jsou to mnohdy velká pole, takže trochu přemýšlet o tom, jak dělat zajímavější skladbu plodin a nepoužívat tak těžké stroje. Je to souběh více věcí," řekl Jiří Dráb.

Velké škody napáchalo i narovnávání toků v minulosti v zájmu zemědělské velkovýroby.

"Nám se za posledních zhruba 100 let podařilo zkrátit celkovou délku českých toků asi o třetinu. Problém regulací je i v tom, že se zařezávají do krajiny a působí jaksi odvodňovacím efektem. Kdežto přirozené toky, nebo alespoň přírodě blízké toky, jsou daleko mělčí, mají širší profil a komunikují s okolní krajinou. Kdybych to chtěl zjednodušeně říci, tak my nepotřebujeme mít v naší krajině převahu kanálů, které rychle odvádějí vodu z krajiny. My se musíme dívat na potoky a řeky jako tepny naší krajiny," řekl František Pelc, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny.

Kromě původních koryt potoků a řek je třeba obnovit i zničené mokřady, remízky, polní úvozy, aleje a další dříve velmi časté krajinotvorné prvky schopné zadržovat vodu.