Domy se také stěhují

Tak takto nyní vypadá hospodářské stavení v Řikově u Ješetic, které čeká na přesun do skanzenu Vysoký Chlumec. Kdyby toho nebylo, šel by domek, který pamatuje více než všichni pamětníci, patrně k zemi. Místo, které po něm zbude, už nikdo ničím historicky hodnotným nezaplní. Ale stavení bude žít dál tam, kde o něj všichni budou pečovat.

"Je to zase objekt s různou časovou dimenzí 2. poloviny 18. a počátku 19. století. My předpokládáme, že u toho objektu bude i taková stodůlka, která na to navazuje. Tam budeme dělat repliku, jinak vše ostatní jsou stavby, které budou transferovány. Tedy se rozeberou, přenesou se a tady se zase postaví," řekl Lubomír Procházka, vedoucí skanzenu Vysoký Chlumec. 

Do Vysokého Chlumce, kromě řikovského stavení, ještě letos přibude další objekt. Ten je z místa svého původu v Mokřanech u Nechvalic odvezen a čeká na své znovuzrození. Už z povahy věci je jasné, že takový transfer domů není žádná legrace. Navíc je třeba myslet i na to, aby po dokončení celé akce nikoho nenapadlo, že tu ta stavení nestála odjakživa. Všechno se dělá přesně tak, jak to dělali lidé v dobách, ze kterých pocházejí. A důležité je dbát i na umístění stavby.

"Pokud je to možné, snažíme se modelovat situaci tak, jak ten objekt stál na původním místě. Toto by všechno mělo být hotové do konce tohoto roku," řekl Lubomír Procházka.

Skanzen ve Vysokém Chlumci vznikl doslova na zelené louce, což dnes asi nikdo nemá šanci poznat.

"Ten skanzen vypadá, jako kdyby tady ty budovy stály odjakživa. Ale v roce 1998 to tady byla pouze stráň, kterou tehdejší Okresní úřad Příbram zakoupil právě pro účely záchrany lidové architektury v okolí Sedlčanska. A za těch 22 let se podařilo sem dostat všechny ty objekty, které byly plánovány, které historici a architekti vytipovali k tomu, že jsou potřeba zachránit," řekl Karel Horčička, radní Středočeského kraje.

Jen zmíněný transfer dvou posledních domů si vyžádá asi 15 milionů korun. A tak si lze představit sumu, kterou spolkla tvorba celého skanzenu. Vyšlo to hlavně díky tzv. salámové metodě.

"Tady vedení muzea společně s vedením skanzenu přistoupilo k tomu, že nešlo do nějakého velkého projektu za stovky milionů korun. Šlo opravdu tou salámovou metodou, ukrajoval se kousek po kousku a nebyl to až tak velký zářez do těch financí. Až se to tady slavnostně otevře, vznikne tady unikátní soubor a bude to završení celoživotního díla spousty lidí," řekl Karel Horčička.