Blaník neskrývá jen rytíře

Ještě před tím, než byla v osmnáctém století na Malém Blaníku postavena kaple sv. Máří Magdalény, stávala zde kaple původní, o níž se historické prameny zmiňují až v roce 1672. Její přesné umístění není známo, ale ví se, že ji poslední potomek majitelů louňovického panství odkázal pražskému arcibiskupství. Malý Blaník tak sloužil jako významné poutní místo.

"Putovaly sem zástupy věřících. Vždy na 22. července se na Blaník konaly velké pouti," upozornil Václav Fejtek, starosta Louňovic pod Blaníkem.

Současnou kapli, z níž je patrné už jen obvodové zdivo, nechal postavit před rokem 1753 arcibiskup Khúnburg. Ale dlouho si ji věřící neužili. Už v roce 1782 zasáhla světská moc v podobě proticírkevních reforem císaře Josefa II. A kaple musela být uzavřena. Od té doby chátrala a zarůstala stromy.

A tak se uprostřed kaple dnes nachází obdivuhodný exemplář smrku ztepilého, kterému se zde říká buď mnich nebo farář.

"Kdysi dávno měl ještě dva smrky okolo sebe. To byli ministranti takzvaní. Smrky byly v minulosti pokáceny lidmi, kteří se nějakým způsobem provinili a měli za úkol je pokácet," dodal Václav Fejtek, starosta Louňovic pod Blaníkem.

Atmosféra tohoto tajemného místa si s pověstmi o blanických rytířích, spících jen nedaleko, příliš nezadá. I kdyby tu nikdy žádná kaple nestála, stejně by na něm bylo cosi posvátného, co člověka láká k zastavení a rozjímání o životě.