Legenda z duroplastu Trabant má v Praze své muzeum

Trabi, trabík, tráboš nebo bakeliťák, ať už jste tomuto vozidlu vyráběném ve východoněmecké továrně v saském městě Zwickau říkali jakkoli, Trabant se stal parťákem pro statisíce socialistických rodin a ještě v devadesátých letech jste ho mohli běžně potkávat na našich silnicích. Dnes už tyto vozy, které se proslavily především dvoutaktním motorem a karoserií z duroplastu, uvidíte hlavně na srazech. Svůj domov i s kompletně zmapovanou historií pak mají v Muzeu Trabantů v Praze - Motole, které provozuje od roku 2016 pan Hucl.

"Je to od předchůdce Trabanta, což bylo P70, kde ještě byl z předválečné dekády motor vodou chlazený dvouválec, ale už to mělo povrchové díly z duroplastu, byl to takový mezityp, až po nejnovějšího Trabanta se čtyřtaktním motorem původně od Volkswagenu," řekl Martin Hucl - provozovatel Muzea Trabantů.

Na jednu stranu to nebyl navoněný krasavec s atraktivním designem, ale na tu druhou měl překvapivě dobré jízdní vlastnosti a jeho konstrukce byla tak rafinovaně jednoduchá, že když už se něco pokazilo, mohl si ho každý jen trochu zručný kutil opravit doma sám.

"Ta auta byla levná a příjemná na ježdění, samozřejmě to není auto na dálky, ale na takové to popojíždění po okolí, po městě a na nákup to bylo ideální auto," řekl Martin Hucl - provozovatel Muzea Trabantů.

Ono i takový zavazadlový prostor, kam se Češi při výběru nového auta dívají často jako první, nebyl vůbec k zahození a řadu dnešních aut podobných velikostí v pohodě překoná. 

V Muzeu Trabantů najdete zhruba 20 kousků těchto vozů německé výroby, přičemž dva jsou zcela speciální. S jedním se dokonce závodilo a jeden používala německá armáda.

"Máme tu vystavované dva závodní Trabanty, které opravdu jezdily závody, je to po Jiřím Webingerovi, což byl mistr republiky s Trabantem a pak tu máme třeba vojenského Trabanta, což je otevřená verze, co používali pohraničníci a vojáci v Německu," řekl Martin Hucl - provozovatel Muzea Trabantů.

Venku před muzeem dokonce najdete čtyřtaktní Trabant, který měl zachránit výrobu na počátku devadesátých let minulého století. Duroplastovou karoserii nahradila plechová, ale i vinou vyšší ceny i spotřeby paliva se tento inovovaný model neujal, a to výrobě Trabantů zasadilo definitivní smrtelnou ránu. Němci zkusili vyvézt zhruba pět set kusů do Turecka, tam ale nedostali povolení k prodeji. Naštěstí si jich všimla jedna česká fanynka, která tyto modernější Trabanty zachránila.

"Přemluvila majitele, co koupili zbytky té továrny, kde se vyráběly Trabanty, aby je vrátili do Německa, kde je rozebrali a protože stály v tom přístavu několik let, tak je nalakovali, dali dohromady a prodávali je jako takovou retro sérii," řekl Martin Hucl - provozovatel Muzea Trabantů.

Trabant se vyráběl od roku 1958, poslední kus opustil výrobní linku 30. dubna 1991. Od roku 2007 se uvažovalo o obnovení výroby, kdy Trabant měl být nově ekologický s elektromotorem. Jeho cena by ale musela být příliš vysoká, aby vůbec zaplatila výrobu a tak od těchto smělých plánů sešlo. Celkem se vyrobilo na 3 miliony Trabantů. V současnosti je v Česku stále registrovaných zhruba 20 tisíc těchto legendárních vozů.