Praha chystá revoluci v péči o duševní zdraví

Hlavní město Praha chystá vznik unikátní sítě krizové pomoci v oblasti duševního zdraví, která by mohla pomoci i těm nejmenším. Přibližně 20 procent dětí trpí alespoň jedním duševním onemocněním, nejčastěji se jedná o úzkosti, deprese a poruchy chování. Polovina těchto duševních chorob začíná přitom už ve školním věku.

„Vidíme, že je to nezbytně nutné. Začínáme tím, že už na podzim tohoto roku otevíráme na Poliklinice na Zeleném pruhu poradnu pro ženy před porodem a po porodu. Dále chceme v příštím roce otevřít centrum pro děti, které trpí autistickými poruchami a chceme také otevřít centrum pro děti, které trpí ADHD,“ nastiňuje náměstkyně primátora hlavního města Prahy Alexandra Udženija (ODS).

Statistické údaje jsou přitom u dětí v poslední době alarmující. Sebevražda je totiž na třetím místě důvodů, které zapříčinily úmrtí u mladistvých ve věku 15 až 19 let. Zároveň se zvyšuje počet dětí, které se sebepoškozují.

„Bezmála třicet procent žáků v Praze na druhém stupni základních a středních škol vykazuje wellbeing na tak nízké úrovni, že Světová zdravotnická organizace doporučuje konzultaci nebo nějakou intervenci,“ upozorňuje náměstkyně primátora hlavního města Prahy Alexandra Udženija (ODS).

I proto je zřízení takových center nezbytné. Myslet tam ale budou i na budoucí rodiče a ženy před a po porodu. Ti všichni totiž prochází významnou životní změnou, která může silně zamávat s jejich psychikou.

„Vlastně se rozpadla taková ta klasická rodina, jak to bývalo dříve, že by pomohli příbuzní, někdo v okolí a pohlídal by vám to dítě. Dnes je spousta rodin, které mají své rodiče nebo příbuzné stovky kilometrů daleko, bydlí někde v satelitu třeba za Prahou a tam je velká izolace a to může negativně dopadat na tu celkovou psychiku,“ vysvětluje psychiatr z Národního ústavu duševního zdraví Antonín Šebela.

Důležitou roli hrají i čistě biologické faktory, které jsou zapříčiněny hormonálními změnami, což může u žen vyvolat i depresivní poruchu. To se pak negativně projeví jak směrem k dítěti, tak i k jejímu partnerovi, který nemusí celou situaci zvládnout a hrozí rozpad celé rodiny. 

„Čím dříve těm ženám dokážeme pomoci a nabídnout jim specializovanou péči, tak tím potom pomáháme celé té rodině. Vlastně neexistovala žádná taková služba, která se teď bude rodit. Aby to bylo celkově komplexní, aby všichni v tom týmu byli specializovaní na tuto odbornost, aby tam byl klinický psycholog a možnost hlídání dětí,“ přibližuje Antonín Šebela, psychiatr z Národního ústavu duševního zdraví.

Přitom by často pomohlo říci si o pomoc. Získaná data nám dávají varovné signály a zřízení takto unikátní sítě péče o duševní zdraví je do budoucna pro všechny z nás velmi důležité.