Venkov se nesmí bát inovací

K hlavním důvodům skepse úřadů vůči domovním čistírnám odpadních vod jistě patří obavy o jejich účinnost. Má-li totiž čistírna fungovat jak má, musí být vybavena technologií zcela odpovídajících charakterů i míře znečištění. A určitou dávku profesionality pak musí mít i její obsluha.

"Je ale otázka, do jaké míry bude majitel toho domku schopen provozovat tu čistírnu v takovém režimu, aby neudělala více škody než užitku," řekl Jiří Nožička, člen Vědecké rady Fakulty strojní ČVUT.

A právě tyto obavy mohou vědci a technici obcím i jejich obyvatelům pomoci odstranit s použitím systémů, ve kterých budou čistírny fungovat autonomně, napojené na odborný servis. 

"Včetně toho, že informace toho, že je potřeba vyprázdnit zásobník a podobně, by šla zcela mimo toho majitele a nějaké to vozidlo, které vyčistí ten odpad, by přijíždělo v podstatě na nějaký impuls, který tomu dá ta čistička sama, a ne až třeba na zavolání, takže je to zase příležitost pro nějaké moderní propojené systémy a podobně," řekl Jiří Nožička.

Odpadní vody tvoří ale jen výseč z celkové problematiky odpadového hospodářství a celý tento obor zanedlouho čekají zásadní legislativní změny týkající se hlavně tuhého komunálního odpadu. I tady se spolupráce s odborníky může obcím hodit.

"Rok 24 je limitující rok na skládkování, hledáme i jiné formy využití, tam se nabízí několik věcí. Jedna z nich je vybudovat zařízení na energetické využití odpadu, ale to je centrální, a vedle toho jsou možnosti i lokální, a tam si myslím, že ta role ČVUT by mohla být velká," řekl Miloš Petera, náměstek hejtmanky Středočeského kraje. 

Změny se mají týkat také likvidace bio odpadu, který je v malých obcích překvapivě velkým problémem. Zatímco dříve se lidé o trávu a seno skoro prali, dnes čekají jak se toho zbavit. Venkov zkrátka už není co býval.

"To hospodářství už lidé doma nemají. Jako pár králíků lidé mají, ale ti to nesežerou. Ale ten dobytek co mívali, to už prostě nemají. Takže dnes sekají zahradu sekačkami, jednou týdne nebo dvakrát, podle toho jak to roste, a tu trávu prostě nechtějí, zbavují se toho, takže vyvážíme kontejnery s bio odpadem dvakrát nebo třikrát týdně jen z jedné vsi. A to máme ještě přidružené další obce, a to se to plní hodně," řekl Karel Babický, starosta obce Zvěstov. 

"To tady nikdo nemá třeba koně, pro které by potřeboval seno?"

"Spíše to asi naráží na to, že se to nikomu nechce sušit. Nikdo tady nechce tu trávu nechat, nebo ji dále zpracovávat, sušit, případně prodávat, to je moc práce," řekl Karel Babický.

Ale i dnes může být taková tráva cennou surovinou při vhodně zvolené technologii.

"Surovina jako taková se vloží do reaktoru, a v tom je zahřívána na teplotu 400 až 700 stupňů v závislosti na tom, jakou tu technologickou koncovku požadujeme. Výstupem je zpravidla plyn, který je bohatý na 4 komponenty - metan, vodík, CO2, CO. Trendy jsou v současné době takové, že ten pyrolýzní nebo syntézní plyn má svůj potenciál pro konverzi na chemikálie. Vezmeme, vyrobíme chemikálie, které mohou být náhradou petrochemických produktů, nebo alespoň nějakým alternativním řešením," řekl Lukáš Krátký, pracovník Ústavu procesní a zpracovatelské techniky ČVUT. 

Jde tedy o alternativu ropy a zemního plynu. A to už by asi byl zajímavý byznys. Že by se do něj ale pustila jedna samotná obec je těžko představitelné. 

"Nedokáži si představit, že to každý konkrétní úředník nebo starosta, který zase komunikuje s tou konkrétní institucí, že pokud chceme najít řešení, která jsou regionální, tak se musíme bavit přes nějakého prostředníka, který ty dva světy propojí, protože ty dva světy spolu určitě bez toho prostředníka neumí mluvit. Tím mezičlánkem, který by měl být mezi krajem, nebo i jednotlivými obcemi a nějakou institucí, jako je ČVUT, to je právě Středočeské inovační centrum, které bylo založeno k tomu, aby podporovalo vědu a výzkum na území kraje," řekl Věslav Michalík, starosta Dolních Břežan a zastupitel Středočeského kraje. 

"Já si myslím, že tady je nejhorší začít. Nejdůležitější je začít," řekl Jiří Ehrlich, odborný referent Odboru rozvoje Rektorátu ČVUT.