Práce policejních vyjednavačů je hlavně o naslouchání

Klíč znamená najít řešení a ratolest označuje klid a mír. Cílem je totiž odemknout problém. To vysvětluje symboliku znaku a zároveň i práci policejního vyjednavače. Nejčastějšími případy, kdy je potřeba jejich pomoc, jsou pokusy o sebevraždu. Škála jejich činností je však mnohem širší a zahrnuje i případy barikádových situací, zadržování rukojmí, vyjednávání ve věznicích v případech nepokojů či vzpoury, únosů osob nebo vydírání.

"Aby se člověk mohl věnovat policejnímu vyjednávání, tak se musí nejdřív stát policistou, musí absolvovat několik let praxe u policie a potom, pokud má zájem o vyjednávání, tak se přihlásí krajskému koordinátorovi a s ním provede předvýběrové řízení, koordinátor vybere ze zájemců, z uchazečů toho nejvhodnějšího a ten následně jede na výcvik vyjednavače, který zajišťuje Útvar rychlého nasazení," řekl Karel Pošíval, policejní vyjednavač.

Být členem policejního týmu ale nestačí, pro práci vyjednavače potřebujete i jiné předpoklady. Zájemci musí projít psychotesty, potom následuje zkouška fyzické zdatnosti a také je potřeba být i zdravotně způsobilý. Dále se přihlíží k profesní a osobní zkušenosti, životnímu postoji, rozhledu a v neposlední řadě také schopnosti a ochotě porozumět druhému člověku.

"Zájemce o vyjednávání máme a zároveň ty naše vstupní požadavky do vyjednávacího týmu jsou celkem náročné. To znamená, že ne každý projde a my budeme v letošním roce přijímat dva nové vyjednavače, na příští rok potřebujeme doplnit zase stavy, protože i u vyjednávacího týmu platí obdobná situace, jako je celkově u policie, že je nedostatek lidí," řekl Karel Pošíval, policejní vyjednavač. 

Hlavní město nyní disponuje týmem zhruba deseti policejních vyjednavačů, kteří vyjíždí k případům průměrně tak jednou do týdne.