• Načítám...
>

Liběchov je stále nesvůj

Územím, které bylo u nás ve dvacátém století násilným vystěhováváním lidí postiženo nejvíc, jsou rozhodně tzv. Sudety. Jejich hranice zasahovala hluboko do Středočeského kraje. Byla jen pár kilometrů za Mělníkem - v Liběchově.

Reklama

V Liběchově před válkou žili Němci i Češi. Německý vliv byl poněkud silnější, ale Češi se také dokázali prosadit.

"Liběchov je i mimořádný v tom, že v této opravdu německé době, kdy tady byla většina rodin německá, v roce 1932 už začínal být v Německu u moci fašismus, tak tady se položil základní kámen pro stavbu české školy. Mně to přijde, že je to opravdu taková oslava češství," řekla Vladimíra Zralíková, starostka Liběchova.

"Můj pradědeček byl školníkem, takže doma mám i spoustu fotografií právě z toho školního areálu. A můj otec i matka sem chodili do školy a pak bratr a já," řekl Pavla Veverková, místostarostka Liběchova.

Vztah k domovu měli v Liběchově Češi stejně jako Němci. Jako k místu, kde lidé cítí stopu svých předků, na kterou navazují svými vlastními vzpomínkami.

"Pamětníci mi říkali, že si nepamatují, že by tady byl před válkou problém mezi Němci a Čechy," řekla Vladimíra Zralíková.

Jenže pak se v Mnichově sešli pánové Hitler, Chamberlain, Daladier a Mussolini a 30. září 1938 rozhodli, že je Liběchov německý. A Češi, kteří se nechtěli poněmčit, se stěhovali.

"Měli jsme tady takovou úžasnou paní, která tady žila i před válkou. Její rodiče bydleli v Liběchově a každý den se na celnici scházeli, měnili si jídlo, oblečení. A tak to fungovalo 2 roky. Takže ona ve svých 16 letech 2 roky musela žít mimo svou rodinu, aby mohla studovat, protože by jí to nebylo dovoleno," řekla Vladimíra Zralíková.

Po několika letech se ale zase sešli pánové. Tentokrát Churchill, Truman a Stalin. A bylo to v Postupimi v létě roku 1945. Rozhodli, že se ze Sudet zase budou stěhovat Němci.

"Na tom městě je to vidět. Tím, jak se sem v roce 1945 přistěhovala spousta lidí, kteří dostali ten dům a neměli k němu ten vztah, nevyrůstali v něm jejich předci, tak se ani o ten majetek někteří z nich vůbec nestarali. Je to vidět hodně třeba na vodním toku. Tady bylo mnoho mlýnů na Liběchovce. V roce 1945 byli všichni mlynáři odsunuti a o tu říčku se nikdo nestaral, takže je zanesená," řekla Vladimíra Zralíková.

A možná, že ještě dlouho zanesená bude, protože jemné předivo vztahů lidí k sobě navzájem i k místu, kde žijí, lze zpřetrhat snadno. Vytváří se ale celé generace.

Reklama

Mohlo by Vás zajímat


Nejnovější zprávy Středočeský kraj


Dnešní premiéry

Nejčtenější zprávy

Reklama

PR články

Více PR článků
Zavřít reklamu