Jak větrat a přitom nevětrat

"Základní odpovědí je, aby se měnil vzduch mezi vnitřkem té budovy a jejím okolím, protože stále bereme, že okolní vzduch je čistší, než ten vnitřní, je méně znečištěn. Samozřejmě mohou nastat situace, kdy to tak není, třeba průmyslové oblasti, městská centra a podobně, to je samozřejmě pravda. Ale ve většině případů tím venkovním vzduchem tyto škodliviny z vnitřního prostředí můžeme a potřebujeme odvádět," řekl Daniel Adamovský, vedoucí oddělení Kvality vnitřního prostředí, ČVUT UCEEB.

"Těch cest je několik. Pokud je to novostavba, často to jsou buď systémy, kdy se tam dá nějakým způsobem větrání, tedy jsou tam větrací jednotky, které točí ten vzduch, současně tam dochází ke zpětnému získávání tepla, tedy je to i energeticky výhodné. Otázka je jen to, jakým způsobem ty jiné neměřitelné kvalitativní podmínky v tom prostředí jsou, jako jsou nějaké škodlivé látky, ionty a podobně. Nebo je cesta nějakého přirozeného větrání, kde se buď nějakým systémem ve fasádách dostává čerstvý vzduch, který je potom nuceně odtahován přes sociální zařízení," řekl Jan Klečka, technický specialista společnosti Metrostav.

"Můžeme mít třeba automaticky otevíraná okna na základě nějakého měření škodlivin v tom daném prostředí, typicky na základě CO2. Můžeme mít nějaké jednoduché podtlakové větrání. To může být aplikace třeba pro ten panelový dům, kde už vlastně podobné systémy jsou, akorát potřebujeme zajistit přívod toho venkovního vzduchu. A to neuděláme zase jinak, než jednoduše v té obálce, která je utěsněná, udělat díru," řekl Daniel Adamovský.

Na úkolu, jak větrat stavby připomínající hermeticky uzavřenou zavařovací sklenici a nezvyšovat tím jejich energetickou náročnost, pracuje řada techniků a vědců. Laikovi ale vrtá hlavou, zda by nebylo lepší postavit normální dům, který umí dýchat sám a neplýtvat energií na výrobu vzduchotěsných obálek a následně pak drahých a složitých větracích systémů.