Svatomikulášská městská zvonice má bohatou historii

Když v Praze na Malé Straně vystoupáte na ochoz Svatomikulášské městské zvonice, otevře se vám malebný výhled na stověžatou Prahu, Malostranské náměstí a dokonce i na Karlův most. 65 metrů vysoký ochoz věže přilehlého kostela sv. Mikuláše toho ale nabízí mnohem víc. Pojďme ale od začátku. Zvonice z poloviny 18. století sloužila zároveň jako požární hláska a byla také poslední hlásnou věží v Praze.

"Teď jsme na ochozu a ten ochoz sloužil k tomu, že tady byl takzvaný věžník, který hlídal to město, to znamená, že čistě jen to menší město pražské - Malou Stranu před požáry a živelnými katastrofami," řekl Karel Kučera - kurátor pražských věží.

Úkolem hlásného bylo zvonit při požáru a směr nehody ukazovat červeným fáborem vyvěšeným z ochozu, v noci pak rozsvícenou lucernou.

"On tady obcházel a když zahlédl podezřelý dým nebo plamen, tak běžel zvonit, tím zburcoval ty, kteří to měli na starosti, protože hasičský sbor je až z poloviny 19. století, tak ti poté běželi hasit," řekl Karel Kučera - kurátor pražských věží.

Že by si ale tehdy věžník s rodinou žili zrovna nad poměry, o tom nemůže být ani řeč. Přesvědčit se o tom konec konců můžete sami. Až budete stoupat po 215 schodech nahoru, zastavte se u něj.

"Je to skutečně malé, takže se museli všichni vejít do té jedné místnosti, takže jedna velká postel pro rodiče a nejmenší dítě a ti ostatní na slamníkách po podlaze," řekl Karel Kučera - kurátor pražských věží.

215 schodů není málo a tak si cestou nahoru udělejte další zastávku určitě u zvonu. Jste přece ve zvonici. Navíc tenhle zvon je nejstarší, který se v Praze dochoval.

"Po první a druhé světové válce je to jediný zvon, který se tu dochoval, je to zvon sv. Mikuláše z roku 1576, který ulil Brikcí z Cimperka, což byl jeden z nejvýznamnějších zvonařů u nás, třeba odlil i sv. Zikmunda, který je na Svatovítské katedrále," řekl Karel Kučera - kurátor pražských věží.

A pojďme dál. Mimochodem také schody a zábradlí, po kterých kráčíte nahoru, jsou originály z poloviny 18. století. Stoupáte tedy po stejných schodech jako kdysi první věžník. Ten poslední na Svatomikulášské zvonici střežil Prahu na konci roku 1890. O tom, co všechno věž ještě potom zažila, by ale mohla vyprávět. Třeba od 60. let 20. století se v duchu tehdejšího režimu změnil účel stavby na pozorovatelnu Státní bezpečnosti (STB).

"Ani tak nešlo o to, že by oni viděli přímo na ta západní imperialistická zastupitelství, ale oni odsud řídili to sledování, protože odsud bylo dobře vidět na všechny přístupové cesty, kterých tady není mnoho," řekl Karel Kučera - kurátor pražských věží.

Pražské věže jsou zkrátka svědkové minulých časů. Když budete pozorní, jejich interiéry často vypráví příběhy lidí, skrze které můžeme pochopit, jak se tehdy žilo a čím vším město v průběhu času procházelo. Zkuste na ně proto při svých výletech nezapomínat.